Pramen života (fotografie č. 9)
děkuji ti ptáčku milý
rozumím tvé smutné písni
musím dojít k mému cíli
zachránit tak naši zem
cítím že mě matka volá
vložím všechny svoje síly
pro lid který strádá tísní
staň se ty mým osudem
stromy staré stromy mocné
otevřte mi bránu k srdci
ustupte teď z cesty chladné
ať své tělo odevzdám
oslavíme spolu život
křehký kvítek růže plavé
bělící se v letním slunci
na místě co najít mám
hmm chceš projít smrtelníče
na prcka si celkem troufáš
vejít může pouze dítě
které správně odpoví
kdo je tvojí rodnou matkou
kdo tvým otcem víš to jistě
co tvůj život kam se touláš
kdo tě v lese oslovil
matkou mou je země moudrá
otcem mým je lesní vánek
život můj je cesta dlouhá
přivedla mě za vámi
řekla mi to lesní kmotra
která na mě dohlížela
abych měla klidný spánek
na své cestě poznání
a tak vešla do alejí
na místo kde člověk nebyl
lůno které obklopují
staré stromy z pradávna
na palouku v lesním středu
přijímá kalich opojení
aby zmírnil bolest její
dřív než bude spoutána
ulehá na postel z trní
dívka coby růže plavá
do těla jí stonky sunou
ostny ostré jako nůž
přitom volá svého bratra
jehož nikdy nepoznala
v bolestech se do snů ztrácí
teskně mizí ze rtů růž
