Wičasa wakan (svatý muž)
neochvějnost a klid
toť velké mystérium
v bouřích existence
posvátné ticho
jest božím hlasem
pro všechny jeho svěřence
slova
jsou draze zaplacené
prázdné nádoby od dobrých skutků
kterých docházejí zásoby
má příroda
má svatyně
můj chrám
tajemná stinná modlitebna
původního pralesa
co sahá od země
až vysoko ke hvězdám
proč země umírá
ptají se nebesa
sluncem zalité lůno
panenských prérií
rodí své milované plody
o věže a vrcholky nahých skal
působící závrať
se nárazový vítr
tříští a rozbíjí
velký praotec slunce zažehává
svůj večerní táborový oheň
ke kterému zve
duše svých trosečníků
manitů
v drápech je přináší
posvátný orel
symbol země potřísněné
krví svých synů
vláčí sebou pochodeň
aby mohl posvítit na cestu
svých bratrů
v čele sám wičasa wakan
jako posel
co třímá na svých bedrech
nejmocnější ze všech zbraní
válečnou sekeru
